DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
informace
Jak videt andela za sedm dnu: (klikni na nize uvedeny odkaz)
 
 
 
 Andělské psaní
Níže uvedený text citován od Vanessa Martinnu.
  Smyslem automatického psaní je, že andělé píší prostřednictvím člověka – přijímače. Příjem může mít podobu „diktátu“, kdy slyšíte reálný hlas nebo hlasy, a píšete, co vám diktují. Hlas se může ozývat v hlavě nebo může přicházet zvenčí. Může, ale nemusí, znít jako váš vlastní hlas. Je pravděpodobné, že v tomto případě si budete vědomi toho, co píšete.   Jiným typem automatického psaní je forma, kdy Andělé fyzicky vedou vaši ruku, ať už s tužkou v ní po papíře, nebo po klávesnici počítače. Většina lidí si není při této metodě vědoma toho, co píše.     Chcete-li vyzkoušet druhý typ této první metody automatického psaní, postupujte následovně:    
určete si den a přesnou hodinu, kdy budete chtít sdělení andělů přijmout. V duchu své anděly o této schůzce informujte, aby se mohli připravit. Určený čas je nutné dodržet.

 

  1.  
    zvolte si místo, kde nebudete rušeni. Vypněte telefony, na dveře si dejte nápis „nerušit“. Veškeré okolní hluky by totiž mohly komunikaci přerušit nebo úplně zastavit. Doporučuji vám, abyste si pustili jako tichou zvukovou clonu vážnou hudbu nebo zvuky přírody, a také abyste provoněli prostor příjemnou vůní, například čerstvým květin nebo vonných tyčinek.

 

  1.  
    pokud budete psát psací potřebou, je třeba si zajistit pohodlné sezení, které vám dovolí držet tužku nad papírem, jenž je umístěn na stabilní podložce, aby vám při psaní neujížděl. V začátcích je nutné, abyste měli při automatickém psaní pohodlí. Proto zavrhněte pozice, které jsou pro vás jindy pohodlné, ale které by byly v případě tohoto typu psaní naprosto nevhodné. Nedoporučuji například psát do bloku v sedu na podlaze, podobně by vám ztížil psaní blok umístěný na kolenou nebo kterákoliv jiná pozice, kde není papír umístěn na stabilní podložce. Někdo k automatickému psaní používá propisku, obyčejná tužka je však vhodnější, protože její stopa nevynechává, ani jí neteče náplň. Před lety se požívaly speciální destičky, které tužku pisateli podpíraly. Tyto destičky mají tvar trojúhelníku s kulatým otvorem ve středu. Na spodní straně jsou umístěny pohybující se kuličky, po kterých se destička volně pohybuje kterýmkoliv směrem. Tužka je umístěna v otvoru a duchovní svět ji skrze ruku člověka, přijímajícího sdělení, vede po papíru. Je to technika hodně podobná ouiše. Můžete však také použít počítač nebo psací stroj.tady není potřeba žídného zvláštního uspořádání, stačí se jen pohodlně posadit za psací stůl.

 

  1.  
    je velmi důležité, abyste se cítili pohodlně. Zvolte pro tuto příležitost volný oděv, najezte se jen zlehka, abyste neměli těžký žaludek. Vyhněte se všem simulantům jako jsou kává, coca-cola, cukr, bylinky, čokoláda, ale i depresorům v podobě těžkého jídla alkoholu, drog nebo bylin.

 

dvakrát nebo třikrát se zhluboka nadechněte. Pomodlete se Otčenáš nebo si řekněte kupříkladu tuto afirmaci: „Vidím, jak mě obklopuje bílé světlo a Boží Láska. Cítím se v bezpečí, pod dokonalou ochranou. Cítím se milován/a.“ Chcete-li, můžete požádat archanděla Michaela, aby nad vámi a vaším psaním bděl. To je vhodné obzvlášť v začátcích, kdy ještě neumíte rozeznat, zda k vám promlouvá nějaká nižší bytost vázaná k Zemi, nebo anděl. Michael bude v tomto případě vaším strážcem, který nedovolí žádným jiným bytostem, aby se k vám přiblížily.

 
 
 
Andělé
 
 Anděl je ryzí duch stvořen Bohem. Anglické slovo angel pochází z řeckého angelos, což znamená posel. Když takový posel dělá nadpřirozené věci, není pochyb, že je to andělská bytost - boží poslové, pracující pro „Něho“ a pro konečné blaho celého lidstva. Andělé, tak jako lidské bytosti vlastní rozum, svobodnou vůli a pocity podobné našim, jsou to bytosti bez hmotného těla, láskyplné, schopné vyvíjet se. Pomáhají nám, i když na ně nemyslíme a provázejí nás po celý život.

Andělé byli stvořeni nesmrtelní ( nikdy nezemřou ). Jejich věčnost byla vyložena ústy Ježíše Krista, když řekl, že „budou nést tíhu lidských břemen po věky věků.“
K tomu, aby nám andělé pomohli, stačí učinit následující kroky:
  • Požádejte anděly o pomoc, protože oni sami nemohou zasahovat do našich životů bez našeho svolení s vyjímkou situace ohrožení života, kdy ještě nenastal náš čas.
  • Odevzdejte problém Bohu a andělům, aby jasně mohli zasáhnout v dané oblasti. Nesnažte se radit, jak by to podle vás bylo nejlepší, ale prostě myšlenku odevzdejte.
  • Mějte víru v tento svět, plně se tomu oddejte, avšak zůstaňte maximálně aktivní. Věřte, že pomoc přijde s tím nejlepším řešením.
  • Sledujte signály, které k vám mohou přijít ve formě snů, tušení, pocitů, představ, myšlenek, či situací. To je odpověď na řešení vašeho problému, řiďte se podle toho.
Pro posílení přání si můžete vymyslet nějakou pozitivní afirmaci, kterou si často opakujte.
 
 
 
 
 KDO JSOU ANDĚLÉ?

 


Andělé jsou bytosti, které byly stvořeny pronikající vesmírnou sílou .

Tito poslové nebes nám přinášejí inspiraci, rady a vedení z vyšších sfér a křídla mají jako symbol rychlého přesunu mezi jednotlivými dimenzemi, díky čemuž nám zprostředkovávají moudrost a nadhled.
 

Andělé nám všem mohou nejenom pomoci se léčit, harmonizovat problematické vztahy, najít nejvhodnější řešení nejrůznějších životních potíží, ukazovat správnou cestu a ochraňovat před nebezpečími, ale také se utišit, zbavit se starostí a stresu, poskytnout útěchu a odstraňovat pocity osamělosti.

V naší moderní hektické době, kdy jsou na nás vyvíjeny vnější tlaky, abychom ve vnějším životě obstáli, realizovali ve společnosti svoji osobnost a byli úspěšní, je kontakt s nimi více než prospěšný. Při intenzivním projevování svých schopností ve vnějším světě často trpí psychika neboli duše. Moderní věda již v poslední době přišla na to, co léčitelé říkají již dlouho: že za příčinou většiny nemocí stojí náš psychický stav, naše emocionální rozpoložení a rozumová přesvědčení, naše každodenní nálady, přílišný stres, přehnaná zodpovědnost.

Andělé nám také otevírají bránu našeho vědomí k vyšším a větším možnostem, pomáhají nám pozvednout úroveň našeho vědomí. V současné době je jich mezi námi na naší planetě víc než kdy předtím, protože zde dochází k obrovským změnám. Planeta Země vstupuje do fotonového pásu, který oddělí jednotlivé dimenze. Těm, kteří se před narozením rozhodli a vykonali před karmickou radou slib, že sladí svůj vývoj s vývojem planety Země a postoupí s ní do páté dimenze, jsou v naplňování jejich poslání připraveni pomoci celé andělské legie.

Ale andělé nám samozřejmě pomáhají při našich běžných každodenních činnostech. Můžete jejich pomoc vyzkoušet třeba při hledání místa k parkování nebo aby na vás počkal spoj hromadné dopravy, aby vám dodali sílu k domácím pracím, aby vám ochraňovali dům nebo byt před vloupáním, aby vás dovedli tam, kde se dá udělat nejvýhodnější nákup, aby vám pomohli zhubnout, a také při dalších praktických záležitostech.  
                       

 

 

 

 Indigové děti 

Indigové děti je výraz, jímž hnutí New Age označuje děti, které údajně disponují paranormálními schopnostmi, např. schopností číst myšlenky.

Teorie indigových dětí byla poprvé zveřejněna roku 1999 v knize The Indigo Children: The New Kids Have Arrived (angl. Indigové děti: Nové děti právě přišly) manželského páru Lee Carrolla a Jany Toberové. Carroll tvrdí, že tento koncept získal díky komunikaci se spirituální entitou známou jako Kryon.

Důvod pro použití přídavného jména „indigový“ je, že kolem těchto dětí mohou údajně určité osoby pozorovat indigově zbarvenou auru.


 

Přesvědčení

Hnutí Indigových dětí věří, že se tyto děti narodily duševně spojeny se Zemí a myšlenkami ostatních. Kvůli přirozeným komunikačním omezením kojenců jsou však prý tyto schopnosti (telepatie, vysoká empatie a citlivost atd.) často potlačeny rodiči nebo sociálními vlivy. Hnutí Indigových dětí proto povzbuzuje rodiče v podpoře dětí s těmito vlastnostmi, které často bývají autoritami považovány za negativní. Vzhledem k tomu, že indigové děti jsou považování za dokonalejší bytosti než jejich rodiče, je zde tendence, aby se rodiče přizpůsobovali dětem, spíš než aby se je snažili formovat.

Stoupenci věří, že tento nový druh dětí se objevil z nějakého důvodu — nejčastěji aby nás upozornil na potřebu zlepšení světa. Tím se většinou myslí snaha o nastolení míru, odstranění zkorumpovaných institucí a přechod od alopatické k alternativní medicíně. Indigové děti jsou považovány za zastánce takzvané „Univerzální pravdy“; netolerují systémy, které s ní nejsou v harmonii a nerozumí jim.

Některé Indigové děti by také měly údajně být obdařeny vysokou dlouhověkostí, což se zatím ovšem nemohlo projevit, protože se začaly rodit až v druhé polovině dvacátého století.

Charakteristika indigových dětí

Carrollová a Tober zavedli deset atributů, které indigovým dětem připisují:

  1. Přišli na svět s pocitem urozenosti (a často se tak také chovají).

  2. Říkají o sobě, že si „zasloužily být tady“, a bývají překvapeny, když s nimi ostatní tyto pocity nesdílí.

  3. Nepřeceňují se.

  4. Jen obtížně akceptují absolutní autoritu (autoritu bez vysvětlení nebo možnosti volby).

  5. Některé věci jednoduše nedělají; například stát ve frontě je pro ně těžké.

  6. Jsou frustrovány z dogmatických systémů, jež nevyžadují kreativní myšlení.

  7. Často nacházejí nové způsoby provádění věcí, ať už ve škole, nebo doma.

  8. Dokud nejsou s „jedinci svého druhu“, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumí. Škola je pro ně sociálně velice náročná.

  9. Nereagují na „výchovu pocity viny“ („Počkej, až tatínek přijde domů a uvidí, cos provedl!“).

  10. Nebojí se říct, co skutečně potřebují.

Kritikové tvrdí, že tyto vlastnosti nejsou nijak výjimečné a lze je pozorovat u většiny dětí.

Zastánci teorie k charakteristice Indigových dětí řadí také empatii, schopnost duchovní komunikace, „multidimenzionální uvědomění“, imunitu vůči nákazám typu HIV apod.

Kritika a skeptické názory

Skeptikové upozorňují, že Indigové hnutí postrádá jakékoli ověřitelné důkazy, které by existenci těchto dětí podpořily, a proto tuto teorii považují za pavědu, za nebezpečný esoterický výmysl[1]. Někteří z autorů literatury o Indigových dětech sice vystudovali psychologii, Indigové dítě však není uznávaným pojmem psychologie.

Indigová literatura často mluví o „univerzitních výzkumech“ a „spřízněných vědcích“, neexistují však žádné skutečné citace. Podle některých odborníků, jako je např. Russell Barkley, profesor psychiatrie, „tyto teorie nestojí na vědeckých základech. Nejsou dostupné žádné výzkumy.“ Barkley také vyjádřil znepokojení z toho, že problémové děti bývají jednoduše označeny jako „indigové“, což může oddalovat odpovídající diagnózu a následnou péči, která by jim mohla pomoct.

Indigové děti jsou často potomky rodičů sympatizujících s hnutím New Age; je tedy vcelku logické, že děti, jež v prostředí myšlenek New Age vyrůstají, mají tendenci vyslovovat je více než předchozí generace. Řada rodičů, kteří slyšeli, že mnoho dětí se dnes rodí „indigových“, může mít strach z možného potlačení jejich přirozenosti a podporovat je v asociálním chování. Bylo navíc zjištěno, že velké množství indigových dětí by mohlo být bez obav označeno za arogantní a sobecké individualisty a že tyto děti mohou trpět autismem, Aspergerovým syndromem, ADHD nebo neverbálními či dokonce výchovnými problémy. Některé názory také tvrdí, že vzdělávání dětí „indigově“ v nich podporuje sociopatické chování, jako je pocit lidské nadřazenosti, odcizení a bizarní paranormální identity.

Podle některých kritiků je možné trend indigových dětí připisovat novým sociálním trendům a není třeba je prohlašovat za novou rasu či formu uvědomění. Mezi tyto sociální trendy patří mimo jiné fakt, že děti sledují v televizi stále více pořadů s magickou či mystickou tematikou, která právě jazyk hnutí New Age využívá. Spolu s tím, jak děti dokáží rozvíjet tyto podněty ve své fantazii, může být tato hra neúmyslně interpretována jako známka nadpřirozených vědomostí, dospělosti či „vysokého uvědomění“.

Příklad tohoto problému se objevil roku 2006 v časopise Dallas Observer v článku zabývajícím se fenoménem indigových dětí. Reportér hovořil s osmiletým chlapcem jménem Dusk a zeptal se jej na jeho „indigový stav“:

 

„Jsi skutečně indigový?“ zeptal se Duska. Chlapec na něj stydlivě pohlédl a přikývl. „Jsem vtělení,“ řekl Dusk. „Vládnu čtyřem elementům - zemi, větru, vodě a ohni. Další generace vtělených se objeví až za 100 let.“ Reportér vypadal ohromeně.

Čtenáři Dallas Observer však začali posílat do redakce dopisy, ve kterých upozorňovali, že na dětském kanálu Nickelodeon se vysílá seriál Avatar: The Last Airbender (angl. Vtělený: Poslední vládce větru). V této velice oblíbené televizní show vystupuje dvanáctiletý chlapec, který je reinkarnací Ducha vtělení a dokáže ovládat zemi, vítr, vodu a oheň a který byl zmrazen ve stavu hibernace na 100 let. Tyto souvislosti nebyly v článku zmíněny a editor časopisu Dallas Observer později přiznal, že o těchto spojitostech nevěděl, dokud se neozvalo několik čtenářů.[2] 

Čakra

Diagram čakry

Čakry jsou podle hinduismu a dalších, často s hinduismem kulturně spřízněných myšlenkových proudů energetická místa (centra) v těle, popisovaná jako vír nebo kruh.[1] Podle těchto nauk slouží čakry jako složité převodníky a transformátory prány v lidském organizmu. Podle současného vědeckého poznání však není znám žádný fenomén, který by čakrám odpovídal. Níže uvedené teorie nejsou potvrzeny žádnými objektivními medicínskými testy.

Podle jógínské tradice jsou čakry důležitá místa ovládající tělo i prostor mimo něj.[2] Na těle podle této tradice existuje mnoho čaker různého řádu. Nejdůležitějších je sedm čaker 1. řádu napojených na energetickou dráhu procházející podél páteře. Mají průměr až 15 cm a vystupují nad povrch těla. Jsou složeny z různého počtu menších vírů. Čakry č. 2 až 6 jsou dvojité a mají přední a zadní aspekt. Každá čakra vyživuje pránou s ní spojené orgány, ale má i vliv na psychologii nebo prožívání určitých aspektů života a předává bioenergii do aury.[3] Aby bylo lidské tělo zdravé, musí jeho čakry správně fungovat, být v rovnováze a přijímat bioenergii. Čakra tuto energii přijímá, pokud se točí ve směru hodinových ručiček (pravidlo pravé ruky: prsty ruky ukazují směr otáčení, palec ukazuje směr proudění energie). Pokud se točí opačně, energii vydává. Dokud není v rovnováze celé energetické pole člověka, je obvyklé, že čakry energii přijímají i vydávají. Poruchy nebo deformace v činnosti čaker se projevují jako nemoci, špatné mezilidské vztahy nebo těžké životní situace. Pokud jsou všechny čakry v harmonii, je harmonický i život člověka.[4]

Obsah

Rozdělení čaker

Jóga
Sahasrara čakra

Sahásrara

Ajna čakra

Adžna

Vishuddha čakra

Višuddha

Anahata čakra

Anaháta

Manipura čakra

Manipúra

Swadhisthana čakra

Svadišthána

Muladhara čakra

Muladhára

Kořenová čakra

Muladhara čakra

První čakra je spojená se zemí, její energií a s činnostmi, které se zemí souvisí. Může to být zemědělství, ale také např. činnosti nazývané jako konzumní způsob života. Je spojena s prožíváním nejzákladnějších aspektů existence jako je potřeba jíst, pít, být v bezpečí nebo v teple. Zablokovaná první čakra způsobuje, že má člověk málo síly - fyzické, duchovní i duševní.

Sakrální čakra

Swadhisthana čakra
  • Název: Swadhisthana (Svadištána); sakrální čakra
  • Umístění: Zadní aspekt leží u dolního konce páteře, přední aspekt nad ohanbím (centrum kříže)
  • Barva: oranžová
  • Vůně: ylang-ylang, santal

Někdy se též hovoří o sexuální čakře. Má na starosti emoce, mezilidské vztahy, sexuální energii a tvořivé síly. Zablokování v této čakře způsobuje sexuální chladnost a potlačování emocí, ale platí to i opačně, potlačování emocí zablokuje tuto čakru.

Solar-Plexus čakra

Manipura čakra
  • Název: Manipura (Manipúra); solar-plexus čakra
  • Umístění: Zadní aspekt se nachází na úrovni solar plexu na vnitřní straně páteře, přímo za solar plexem, přední aspekt leží na solar plexu.
  • Barva: žlutá až zlatožlutá
  • Vůně: levandule, rozmarýn, bergamot

Sídlem vůle osobnosti a má na starosti i citové vazby a mentální pochody. Zablokovování vede k pocitům ztráty odvahy, poražení, ztráty svobodné vůle, k vytváření falešných představ a negativních myšlenkových konstrukcí.

Srdeční čakra

Anahata čakra
  • Název: Anahata (Anaáta); srdeční čakra
  • Umístění: Zadní aspekt je na vnitřní straně páteře přímo za středem hrudníku, přední naproti srdci.
  • Barva: zelená (růžová a zlatá)
  • Vůně: růžový olej

Jedná se o čakru lásky a vztahů. Jde jak o vztahy k sobě, tak k druhým lidem, ale i k celému světu. Její blokace způsobuje neschopnost lásku vyzařovat, ale i jí přijímat.

Krční čakra

Vishuddha čakra

Na starosti má mít komunikaci a projevy vůle v životě. Zablokování vede k neschopnosti se vyjádřit - vady řeči i prázdné myšlenky.

Čelní čakra

Ajna čakra
  • Název: Ajna (Adžna); čelní čakra
  • Umístění: Přední aspekt - na čele mezi obočím, zadní naproti na temeni hlavy (třetí oko)
  • Barva: indigově modrá (žlutá, fialová)
  • Vůně: máta peprná, jasmín

Tato čakra se spojuje s intuicí a duchovními sílami jednotlivce. Nedostatečná funkce pak vede k přízemním myšlenkám a k odmítání duchovna a esoterična.

Temenní čakra

Sahasrara čakra
  • Název: Sahasrara (Saásrara); temenní čakra
  • Umístění: Je umístěna na vrcholku hlavy (jako koruna), směřuje vzhůru
  • Barva: fialová, bílá, zlatá, ultrafialová
  • Vůně: kadidlo, lotos

Funkcí sedmé čakry má být příjem energie z kosmu. Sídlo božské dokonalosti v člověku. Do harmonie se dostane, když budou harmonické všechny ostatní čakry.

Deformace čaker

Správně fungující čakra má být kruhový vír umístěný centricky k povrchu těla. Každá odchylka v tomto umístění je příznakem energetické nerovnováhy, která se může projevit jako nemoc, bolest, nefungující mezilidské vztahy nebo sled negativních událostí v životě člověka. Čakra může být ucpaná stagnující energií, elipsoidicky zploštělá nebo vychýlená jakýmkoliv směrem. Dalšími poruchami mohou být roztržení, odpojení od páteřního kanálu nebo vychlípnutí některého podvíru. Každá tato disfunkce je pak spojena s konkrétním problémem nebo nemocí v životě člověka.

Vyšetření čaker

Nejjednodušší metoda je vyšetření pomocí kyvadla, kdy zkoumaný člověk leží na zádech pro vyšetření předních aspektů čaker nebo na břiše pro vyšetření zadních. 15 - 20 cm dlouhé kyvadlo umístíme asi 5 cm nad čakru, po chvíli se pak kyvadlo začne pohybovat podle toku energií v čakře. Zkušený léčitel může na základě těchto pohybů přesně diagnostikovat problémy v proudění energie v lidském těle. Pro laiky je alespoň možné určit, jestli čakra energii přijímá (točí se ve směru hodinových ručiček) nebo vydává.

Harmonizace čaker

Existuje mnoho způsobů, jak pozitivně ovlivnit proudění energie v čakrách. Jedním z nejjednoudušších a nejjednodušeji realizovatelných postupů je harmonizace pomocí run.

Harmonizace pomocí run

Tento postup harmonizuje práci celého organismu a má velmi pozitivní zdravotní vliv. Tři spodní čakry probouzíme tak, že nad nimi držíme tzv. mudry Pečeti po čtyři důkladné nádechy. Po každých čtyřech nádeších měníme položení muder vzhledem k čakrám (přesuneme se nad další).

Mudry provádíme následovně:

  • Palce spojujeme bříšky. Prsty propleteme jako košík tak, aby prostředníček a prsteníček levě ruky byl na prostředníčeky a prsteníčky ruky pravé. Dále klademe malíček a ukazováček pravé ruky pod malíček a ukazováček ruky levé.
Poloha rukou pro první tři čakry
  • U srdeční čakry spojujeme ruce jejich klouby (kotníky). Prsty obou rukou jsou narovnané a směřují k čakře.
Poloha rukou pro srdeční čakru
  • Při stimulaci krční čakry a "třetího oka" spojujeme ruce jako při modlitbě; prsty jsou narovnané.
  • Abychom působili na čakru na vrcholu hlavy, spojujeme ruce nad hlavou. Prsty, které směřujeme k čakře, se dotýkají nehty.
Poloha rukou pro šestou čakru
  • Stumulaci čaker zakončíme tím, že podržíme ruce propletené "v košíčku" nad hlavou podobně jako při mudře Pečeti u prvních tří čaker.
Poloha rukou při zakončení celého rituálu

Kromě jednoduchého provedení, které má ale značný energizující vliv, existuje ještě jeden důvod pro užívání muder. V každém člověku jsou nejen ohromné možnosti sebeléčení, ale také probouzení duchovního růstu. Tyto možnosti jsou na dosah ruky, a to nejen v přeneseném smyslu, ale doslova. Harmonizace čaker pomáhá v těchto záležitostech.[5].

 

 

Víla

 



Víla, též rusalka nebo divoženka je nadpřirozená bytost jež v různých obdobách nacházíme v mytologii Evropy už od ranného starověku. Samotný výraz víla je slovanský ale v jiných pantheonech zaujímají jejich místo nixy (u Germánů), sidhe (u Keltů) a nymfy (u Řeků), podobnými bytostmi jsou i mořské panny. Ve středověku se pro ně používalo starofrancouzské slovo fae, z čehož vychází dnešní anglické fairy. V některých oblastech měly víly velký náboženský význam, například na Balkáně.
 
 
Víla z etymologického hlediskaSlovanský výraz víla (původně vila, na Balkáně samovila) pochází od slova viliti - být posedlý, bláznivý. Podobně divoženka je odvozeno od divá žena, kde divá může znamenat bláznivá, ale taky může odkazovat na slovo diva nebo samodiva, což má indoevropský kořen (srov. keltské dive, divone, latinské divus, sansktské déva - ve významu nadpřirozená, božská). Označení rusalka zřejmě vzniklo buď od slova rusá (rusovlasá) nebo od slova rusa ve významu „řeka“.Nejstarší zprávy o víláchNejstarší známé zprávy o vílách u Slovanů pocházejí ze středověku. Už v 6. století psal Prokopius o uctívání „nymf“, jejich slovanské označení ale nezaznamenal. V Rusku jsou víly uváděny již v pramenech z 11. až 12. století (v souvislosti se zákazem jejich uctívání), z pozdějšího folklóru ale byly vytlačeny rusalkami. V Bulharsku o nich máme zprávy od 13. století, v Srbsku od 14. století. V Čechách se dochoval jediný starší (předknižní) doklad o působení víl v básni o Jětřichu Berúnském z 15. století.PůvodPůvod víry ve víly není zcela jasný; můžou být reliktem původních božstev, která byla uctívána, než vznikly dnes známé pohansképantheony nebo až představou pozdější. Jiná teorie říká že v původním pojetí byly víly čarodějkami, jež až později získaly nadpřirozenou podstatu. Představa že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, jež spáchaly sebevraždu či se utopily je pozdní a vznikla nejspíše až pod křesťanským vlivem. Pak jsou podobné bludičkám.S představou vil jako duší zemřelých souvisí i bytosti zvané navky známé hlavně v Malorusku , jejichž jméno vychází z ruského výrazu „navke“ jež označoval mrtvého. Ty vznikají z nepokřtěných dětí jež utopily vlastní matky, mají podobu malých dětí či krásných polonahých dívek, které ubližují lidem. Pokud se nad nimi do sedmi let nikdo nesmiluje, promění se v rusalky. Podobné bytosti lze najít i v Bulharsku (navjak), Slovinsku (navje) a Polsku (látawec). V tradici po příchodu křesťanství se navíc po rusalkách nazývá sedmý týden po Velikonocích, „rusalný týden“ a slavnost „rusalje“ jež je obdobou Dušiček. V pohanské době však nejspíš mělo jít o oslavu plodnosti. DruhyPředevším na Balkáně byly známe víly horské (vile planinkinje, samovile samogorske), které žily v jeskyních a uměly se měnit v hady. Za jejich obdobu lze považovat vládkyni jeskyní a dolů Runu (též zemná paní), známou v Čechách, ženu vládce podzemí Kovlada a královnu permoníků.Taktéž na Balkáně byly známy víly vzdušné (samovile oblankinje). Ty se pohybovaly vzduchem a měly vliv na počasí, především na oblačnost a bouře, blesky byly jejich šípy. Rusové zase znali tři sestry větru Burju (bouři), Mjatel (metelici) a Vjugu (vánici). V Čechách zase Meluzínu či Větrnici což byla bytost v bílém rouše naříkající v komínech a na hrobech.Dále jsou známé víly lesní žijící ve stromech popisované jako krásné průsvitné dívky v lehkých šatech se zlatými či rusými vlasy. Tyto vlasy byly zdrojem jejich síly, uměly se měnit v různá zvířata například koně, vlka, sokola či labuť a vyznaly se v léčení a věštění. Také vyjížděly na lov na koni či jelenu nebo tančily v lese, a zpívaly. Zjevovaly se, když padala rosa nebo se tvořila duha.Vodní víly jsou často označovány jako rusalky, obývají prameny, řeky a jezera a měly blízko k vodníkům. Jejich vlasy musí být vždy mokré, jinak rusalka zemře. Tato víla může rozčesáváním svých vlasů způsobit i povodeň.Existují také víly zlé zvané judy nebo jezinky jež byly sice krásné a obývaly vodu či les, ale lidi topily a sváděly z cest. Na Slovensku bývají nazývané bosorky.Divoženkami či divými ženami bývají nazývány ošklivé a neupravené víly, jež často kradly lidské děti a vyměňovaly je za svoje. Obývají lesy nebo jeskyně (pak jsou nazývány jeskyňky)Vztah víl k lidemZ hlediska důsledků, které vztahy víl k lidem mohou mít, je lze rozdělit na:NegativníVodní víly prý rády topí lidi (podobně jako vodník) a žárlivě před nimi střeží své studánky. Rusalky jsou nebezpečné zejména o letnicích, kdy nejenže topí a ulechtávají poutníky, kteří neuhodnou jejich hádanky, ale také převrhují lodě a ničí mosty, hráze a rybářské sítě. Lesní víly zase v noci lákají kolemjdoucí muže do svého kola, aby je mohly utancovat k smrti.Vílám je také připisováno, že kradou lidem malé děti z kolébek a podvrhují místo nich své vlastní děti, které jsou znetvořené a zakrslé jak fyzicky, tak i duševně (v Litvě se navíc věří, že víly samy děti mít nemohou, takže to, co místo ukradeného dítěte zanechají v kolébce, je jen umělý, kouzlem oživený výtvor bez duše). Největší nebezpečí podvržení dítěte je v první dny po porodu (u křesťanů konkrétně do křtu dítěte). V tu dobu se matka od dítěte nesměla hnout. V případě, že už dítě bylo podvrženo, existovaly různé pověrečné rady, jak se ho zbavit (např. často ho bít, aby ho víle bylo líto, pro dítě si přišla a ukradené vrátila).Za výše popsanými vílími skutky nemusí stát jen zlé úmysly. Někdy jsou sice víly popisovány jako záludné a mstivé, jindy ale bývá zdůrazněna jejich bezstarostnost a lehkomyslnost. Z tohoto pohledu lze říct, že když víla utancuje mladého muže k smrti, nedělá to nutně ze zlého úmyslu - prostě neví o tom, že mladík celonoční tanec fyzicky nevydrží …Často se však mstí za rušení svého klidu, například kácení stromů či zabíjení zvířat. Chrání před nimi máta, pelyněk a libeček lékařský.PozitivníVztah víl k lidem je ale často líčen také jako velmi kladný. Někde víly mladým mužům neubližují, ale naopak jim pomáhají, drží nad nimi ochrannou ruku a obdarovávají je (např. v Srbsku jsou známé vílí „posestriny“, pomyslné sestry a ochránkyně mladých junáků). Dokonce se za ně mohou i provdat (v některých pověstech dobrovolně, v jiných z donucení, třeba když jim jejich nastávající ukradne nějakou část majetku, bez kterého od něj nemohou odejít), ale takový sňatek obvykle mívá nějakou podmínku, která nesmí být porušena, jinak víla svého muže opustí a už se k němu nikdy nevrátí. Takovou podmínkou je třeba to, že muž nesmí víle nikdy vyčíst její vílí původ, ustříhnout jí vlasy nebo se snažit zjistit, co dělá v noci v zamčeném pokoji. V pověstech manžel tuto podmínku obvykle nedodrží a víla od něj i jejich dětí navždy odejde. Dokud je ale víla s ním, pomáhá mu svými znalostmi či kouzly a manželům se velmi daří. Děti, které spolu muži a víly mají, bývají neobyčejně moudré a mají výbornou paměť.Víly podle pověstí mohou pomáhat i dívkám a přátelit se s nimi.Zvyky a svátky spojené s vílamiLidé dříve vílám přinášeli oběti, aby si je příznivě naklonili. Zejména u vodních pramenů jim nechávali koláče, polní plodiny a květy, a na stromy jim rozvěšovali pestré stužky.Na Rusi se o letnicích slavila tzv. rusalija, rusalské svátky. Během nich se přinášely oběti rusalkám, které v té době byly velmi neklidné a nebezpečné - na březích vod jim býval obětován chléb, máslo a sýr, na stromy se věšely kusy látky a věnce, popřípadě se házely do vody. Před jejich mocí měly lidi ochránit některé byliny (máta, libeček, pelyněk). O těchto svátcích se také hrály rozpustilé rusalné hry, zpívaly se běsovské písně, hrálo se na housle, píšťaly a bubny a tančilo se. Tyto slavnosti jsou doloženy i na Balkáně v 11. století v tzv. Savině knize.Neslovanské vílyJako víly jsou do české literatury také překládány bytosti, které se slovanskými vílami souvisí jen volně. Z angličtiny třeba pixie (ovšem i v angličtině se pixie a fairy často pletou) nebo některé druhy elfů.Pixie jsou malé (menší než 30cm) a létají. Často mají motýlí nebo blanitá křídla. Rádi lidem provádí různé šprýmy, například jim kradou věci nebo je nechávají bloudit. Kontakt se železem je zraňuje, proto se před nimi jde železem bránit (ochranné vlastnosti podkovy mohou vycházet právě z toho, že je železná a proto chrání před vílami: ve středověku byly podkovy nejčastější forma železa ke které se vesničan mohl dostat).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  Příběh s duchem u staré cihelny
 
Já narodila se 7 ledna 1872 tam kde ještě zima nebyla a ptáci zpívali pod oknoma. To malá vesnička v okolí Ždánic byla, tam mě má máti porodila,Nileyna. Mě jméno dala já veselé děvče byla i když v bídě jsem žila. Snad tím, že smích jsem znala a nic se nezlobila, proto jsem šťastná byla do vínku jsem dostala čarovnou moc s moci rána kdy máti kouřila, aby mě povila. Má máti čarodějnice byla a lidi léčila, však moc jich uzdravila a já chlapce okouzlila, moje krása byla velká, velký zástup čekal mě však, já zakoukala se do chasníka, který ze Ždánic pocházel. On krásný jinoch to věru byl,krásu mou za bohatství  žil a klidně vyměnil, jen do sebe jsme byli tak krásně zahledění. Všechno by tak krasne bylo, kdyby se to nepřihodilo i když každý osud zná, má máti ho ovlivnila, věděla že chystá se za toho jinocha právdám se a vtu no co blesky  (( omlouvám se povídku dopíši během víkendu s marcelkou, neboť bych si musela pořídit ještě k tomu druhou živnost grafologa :-)))
 
 
Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek